Jan Ruml přijal
pozvání univerzity v Caracasu, kde se zúčastnil konference na téma
„demokracie“. „Když posloucháte Chaveze, tak mluví takovou marx-leninistickou,
nacionalistickou, militaristickou rétorikou(…) To je zřejmě důvod, proč dává
naději lidem, že bude lépe,“ tvrdí Ruml. Irský publicista Ian Swan, mezi
jinými, který ve Venezuele dlouho pobýval, ve svém článku shrnujícím deset let
Bolívarianské revoluce, uvádí, že dětská úmrtnost se v průběhu let 1998 až
2006 snížila o 18%. Díky těžbě ropy se HDP Venezuely zvýšilo z 86 miliard
dolarů v roce 1997 na 185 miliard dolarů v roce 2007. Reálný příjem
na osobu vyskočil o 137% během let 2003 až 2007. Příjmy z ropy umožnily
milionům Venezuelanů přístup k základní zdravotní péči, levnému bydlení i
potravinám. Přestože se mnohým chudým daří lépe, problémy s bydlením,
zásobováním potravin a sociální obtíže v zemi přetrvávají. Mnoho obyvatel stále
základních potřeb nutných k životu neochutnalo, což se Bolívarianská
revoluce snaží přes řadu obtíží a chyb změnit.
Zdroj: http://www.dissidentvoice.org/2008/12/caracas-10-years-of-revolution/
"Lidé, kteří
v roce 2004 podepsali velkou petici k vypsání referenda o Chavezovi
byli nemilosrdně propouštěni (…) Desetitisíce lidí jsou propouštěny a
perzekuovány (…) Opozice se nedokáže na něčem sjednotit a Chavez samozřejmě
využívá toho strachu, využívá armády, policie, těch paramilitárních jednotek, a
tu společnost udržuje ve strachu (…) Lidi mají z Chaveze strach a
neodvažují se proti němu vystupovat a stávají se jeho donucenými příznivci (…)
Lidé se bojí nejen o život, ale o svoji existenci (…) Každý, kdo sedí bez soudu
je politický vězeň (…) Ve vězení je řada policistů, kteří jsou vinni
z toho, že se účastnili puče v roce 2002,“ pokračuje zanícený
ex-disident. I přes tento strašidelný
teror obdržel Honzík Rumlů od opozičního starosty jedné městské části Caracasu
medaili za statečnost, aniž by ho následně postavili ke zdi. Ano,
v Caracasu je velká kriminalita, ovšem ne všichni zavraždění jsou
političtí aktivisté, jak byste si přál, pane Rumle. Amnesty International a
Human Rights Watch bývají k venezuelskému režimu tradičně nepřátelské, a
přesto neinformují o „desetitisících propouštěných a perzekuovaných“. Zmiňují
násilí panující mezi přívrženci režimu a jeho odpůrci, kteří počítají
s přímou pomocí amerických organizací NED a USAID, jež vydávají desítky
milionů dolarů na rozdmýchávání nepokojů uvnitř venezuelské společnosti. Pan
Ruml se také nezmínil o pozadí puče v roce 2002, který měl s pomocí
Washingtonu odstranit Chaveze a během něhož zemřelo téměř tolik lidí (hlavně Chavezových příznivců) jako při
Pražském jaru, ani o opoziční stávce několik měsíců poté, kdy bylo venezuelské
hospodářství citelně ochromeno a následky byly patrné dlouho poté. Pan Ruml by rád jistě pobýval v sousední Kolumbii,
která podle uvedených organizací dlouhodobě a suverénně vede v porušování
lidských práv na západní polokouli, kde interní konflikt vyhnal čtyři miliony
lidí z domovů. Pravicové paramilitaristické jednotky AUC, jež udržují teplé
styky s kolumbijskými předáky, mají na svědomí tisíce a tisíce mrtvých. Sociolog
James Petras tvrdí, že během několika prvních let úřadování prezidenta Úribeho
bylo zavražděno 6.000 civilistů. Není od věci dodat, že tato teroristická země
je nejbližším spojencem Spojených států v latinskoamerickém regionu.
Premiér Topolánek nedávno Kolumbii navštívil, aby zde domluvil pár obchodních
transakcí včetně prodeje českých bitevních letadel.
Zdroj: http://www.amnesty.org/en/region/venezuela/report-2008
http://www.novinky.cz/clanek/140057-topolanek-chce-kolumbii-prodat-ceska-bitevni-letadla.html
Ruml dokonce tvrdí,
že jde o „brutální režim v latinskoamerických parametrech“. Zde zůstává
rozum stát každému, kdo zná historii latinskoamerických států. Venezuela jistě
není ideální místo k žití, avšak v kontextu fašistických diktatur
vydržovaných Washingtonem je tomu jinak. Zde se, s vydatnou pomocí
amerického daňového plátce, v 70. a 80. letech minulého století odehrávala
větší zvěrstva, než u nás za heydrichiády. Bude-li Respekt publikovat dál
takovéto perly, je na nejlepší cestě stát se druhým Jochovým Občanským
institutem.
Publikováno 9.12. na Britských listech