3. února publikovaly Britské listy e-mail jednoho čtenáře,
který se na tuto organizaci obrátil s dotazem, jestli podnikla nějaké
kroky v případě „humanitární krize lidí v Gaze“ a zda-li „zvažuje
uspořádat veřejnou humanitární sbírku prostřednictvím ČT jako v případě
Gruzie.“ (1) Následující den se na stránkách Britských listů objevila odpověď Tomáše Urbana z mediálního
oddělení ČvT, kde uvedl: „vzhledem k tomu, že na místě nepracujeme a nevidíme
nyní praktickou možnost tam z hlediska humanitárních potřeb zasahovat, sbírku
na pomoc vyhlašovat nebudeme.“ Na vyváženou je třeba uvést pár slov
z jednání výkonné rady ČvT o situaci v Gaze v textu pana Urbana: „…situace
na místě je strašná, míra ničení a počet civilních obětí není ospravedlnitelná
a tento způsob vojenské operace nemá být veden, byť je pochopitelné, že Izrael
nemůže nechat aktivity Hamásu jen narůstat bez reakce.“ (2) Bylo by zajímavé se
dozvědět, jaké způsoby by se podle humanitární organizace měly při vojenské operaci
používat, vycházíme-li ze skutečnosti, že na jedné straně stál okupant a 4.
největší exportér zbraní na světě s jaderným arzenálem, bojovými
helikoptérami Apache, letouny F -16, tanky Merkava, bílým fosforem a municí
DIME, a na druhé okupovaní s domácky vyráběnými raketami, minomety a
kalašnikovy. Podle BBC News v průběhu let 2001 až 2008 zabily rakety odpalované z Gazy 28
Izraelců.(3) To však může stěží obhájit bleskurychlý nálet izraelského letectva
, který během několika minut zabil 225 lidí a zranil 700 dalších. V době
útoku byly ulice Gazy plné dětí jdoucích
nebo vracejících se ze školy. (4)
Izraelské agresi předcházely 18
měsíců trvající drakonické sankce, jež vedle OSN, Amnesty International (5), Human Rights Watch
(6) a dalších kritizovala organizace Christian Aid: „Izrael porušuje 4. článek
Ženevských konvencí. Žádný jedinec nesmí být v podmínkách okupace potrestán za
přečin, který osobně nespáchal. Kolektivní tresty a rovněž zastrašování i teror
jsou zakázány.“ Kolik happeningů, panelových diskusí či sbírek uspořádal ČvT
v odpověď na toto masové porušování lidských práv?
Člověk v tísni úzce
spolupracuje s americkou organizací National Endowment for Democracy (NED).
Tato organizace byla založena v roce 1983 americkým Kongresem. V roce 2004
obdržel ČvT od NED 75.000 dolarů a
následující rok dalších 100.000 dolarů, určených pro „vznikající nevládní
organizace, podílející se na obnově Iráku“ (7). Profesor William I. Robinson
mezi prvními upozornil na pokrytectví a destabilizační činnost NED ve své
publikaci Promoting Polyarchy, kde
píše o podkopávání demokratických procesů aktivitami této organizace na
Filipínách, v Haiti, Nikaragui a Chile. Robinson v knize doslova uvádí: „úspěch
zahraničních intervencí musí být v celku vnímán jako kombinace vojenské agrese,
ekonomického vydírání, propagandy CIA, politické interference NED, agresivní
diplomacie a mezinárodního tlaku.“ (8)
Politické a ideologické zaměření
ČvT zastřešují rovněž aktivity kontroverzního finančního spekulanta George
Sörose a jeho nadace Open Society Fund, jejímž prostřednictvím financoval tiché státní převraty a revoluce
ve východní Evropě a střední Asii , kupříkladu oranžovou revoluci na Ukrajině
nebo revoluci růží v Gruzii. Soros a jeho nadace sehrály také neblahou
úlohu při rozbíjení Jugoslávie v 90.letech, jak v rozsáhlé stati uvádí
ekonom a mediální analytik Edward S. Herman. (9)
Člověk v tísni trpí
nevyléčitelnou obsesí týkající se zejména Kuby, poté Běloruska, Barmy nebo Číny.
Shodou okolností jsou tamější režimy, až na jeden, v nemilosti Spojených
států, potažmo „mezinárodního společenství.“ Ředitel sekce lidských práv
v ČvT Igor
Blaževič dokonce prohlásil, že jde o nejhorší diktatury na světě.
Nad tím se lze jen cynicky pousmát.
Notoricky známé protikubánské
happeningy s klecemi, za jejichž mřížemi symbolicky trpěla známá individua
z politiky či kultury ovšem zamlčují druhou stránku příběhu. Všichni přece
víme, že kubánský režim porušuje lidská práva. Kuba je však 50 let vystavena
extrémnímu ekonomickému embargu a teroristické kampani Spojených států, a to proto, že se odvážila narušit dlouhodobé status
quo Monroeovy doktríny, jež vyhradila Spojeným státům právo intervenovat
v zemích Latinské Ameriky proti vměšování evropských mocností.(10) Podle
zprávy Associated Press zažalovala Kuba v roce 1999 Spojené státy za hospodářské
ztráty, způsobené ekonomickým embargem, které vyčíslila na 181 miliard dolarů,
a úmrtí 3.478 Kubánců a dalších 2.099
doživotně zmrzačených v průběhu čtyř desetiletí trvající teroristické kampaně. Zde
je servilita ČvT vůči americké protikubánské politice do očí bijící. Tito mrtví a zmrzačení lidé v databázi a
mysli této humanitární organizace neexistují.(11)
Velice interesantní je také
příklad represí v Barmě, jednostranně vnímaných a servírovaných ČvT. Je
chvályhodné, že minulý rok po řádění cyklonu Nargis poskytla organizace pomoc
18.000. Barmáncům. Horší je to ale s kampaněmi proti barmské juntě, která má
být jediným zdrojem utrpení Barmánců, a po ní potopa. Organizace poskytuje
holubičí mimikry západním politikům, koncernům a společnostem ignorací tzv. špinavého
seznamu, na kterém jsou tito a tyto pranýřováni, neboť obchodují s barmskou
juntou, a udržují ji tím u moci. Drtivá většina společností pochází především z
USA, Velké Británie a Francie (ale i Japonska, Austrálie, Singapuru atd.) Mezi politiky,
kteří tyli a tyjí z megalomanských projektů v Barmě, je třeba bývalý
americký viceprezident Dick Cheney a bývalá šéfka americké diplomacie Condoleezza Riceová. (12)
Za pár dnů se uskuteční 11. ročník festivalu Jeden svět –
tradičně v režii Člověka v tísni a
pod záštitou Václava Havla, Alexandra Vondry, Karla Schwarzenberga, Pavla Béma
a dalších. Igor Blaževič na svém blogu o blížícím se festivalu napsal
následující řádky: „Prostřednictvím silných a autentických příběhů z míst,
kde jsou ve velké míře porušována lidská práva; z míst, kde lidé ještě
touží a usilují o svobodu, spravedlnost, důstojnost a o vymanění se
z chudoby, jsme chtěli vzbudit emoce a pochopení, inspirovat k činům
a solidaritě.“(13) Obávám se, že se tato vize bez kritické a bolestné
sebereflexe aktérů festivalu, potažmo celé organizace nikdy nenaplní.
(1)
http://www.blisty.cz/art/45121.html
(2)
http://www.blisty.cz/2009/2/5/art45148.html
(3) http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/7818022.stm
(4) http://www.zcommunications.org/znet/viewArticle/20316
(6) http://www.hrw.org/en/news/2008/12/17/israel-reverse-expulsion-human-rights-rapporteur
(7) http://www.zmag.org/znet/viewArticle/14212
(8)
http://www.amazon.com/Promoting-Polyarchy-Globalization-Intervention- International/dp/0521566916
(9) http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=5021
(10) http://en.wikipedia.org/wiki/Monroe_Doctrine
(11) http://findarticles.com/p/articles/mi_qn4179/is_19990706/ai_n11731153
(12) http://www.burmacampaign.org.uk/dirty_list/dirty_list.html
(13) http://www.jedensvet.cz/ow/2009/index2.php?id=603