Reklama
 
Blog | Daniel Veselý

Překážky při řešení izraelsko-palestinského konfliktu

Ožehavý problém izraelsko-palestinské otázky je nejen českými sdělovacími prostředky odsunut na okraj veřejného zájmu, ačkoliv se nás tento fenomén týká mnohem víc, než jsme si schopni uvědomit. Blízkovýchodní region je shnilým jablkem sváru. Monstra jako Saddám Husajn, Bin Ladin, ale i bohatí američtí byznysmeni muslimského původu a víry poukazovali na tuto a další krize v arabském světě, a odvozují jimi nenávist arabské populace vůči euroatlantické civilizaci. Lze říct, že po právu. Představme si, že by půlku Vatikánu okupovali Arabové, Francie by zabředla do koloniální války, během níž by zemřely statisíce Francouzů v rukou Alžířanů. Saúdská Arábie by podporovala despotické vlády v Belgii, Holandsku a Švýcarsku.. Je snadné poukazovat na zločiny jiných, ovšem mnohem těžší učinit to samé u sebe.

Současný obraz izraelsko-palestinského sporu se podobá antické tragédii. Západní břeh víceméně ovládá Fatah v čele s Mahmúdem Abbásem, který je za žvanec pofidérní moci schopen učinit cokoliv, tedy podřídit se unilaterálnímu americko-izraelskému diktátu, jehož dlouholetým cílem je obsadit co nejvíce úrodné půdy v historické Palestině, vdechnout život ideji "Velkého Izraele", a ponechat Palestincům tři nebo čtyři nesvéprávné bantustany kdesi na periferii Palestiny v nehostinné poušti. Evropská unie hraje víceméně zástupnou roli – obhájcům Izraele jde proti srsti svým údajným vstřícným postojem vůči palestinským "teroristům" – avšak navenek plně podporuje ekonomické sankce, uvalené na okupovaná území začátkem minulého roku za to, že ve svobodných volbách volili Palestinci "špatně". Ovšem nejtragičtějším symptomem konfliktu je totální ekonomická blokáda Gazy, jež byla vystupňována poté, co po bratrovražedných bojích mezi Hamasem a Fatahem Pásmo uchvátil Hamas. Izrael před několika týdny prohlásil Gazu za "nepřátelskou entitu" a přerušil již tak chabé dodávky životně důležitého paliva a energie milionu a půl cíleně likvidovaných obyvatel Pásma.

Hamas vznikl během první intifády coby reakce na brutální nasilí izraelských jednotek vůči rebelujícím Palestincům na okupovaných uzemích. Nasílí plodí násilí. Sebevražedné atentáty vůči izraelským civilistům započaté v roce 1994, po 27 letech kruté izraelské okupace Gazy, Západního břehu a Východního Jeruzaléma, a iniciované Hamasem jsou neomluvitelné a odporné. Avšak Hamas byl schopen, na rozdíl od Izraele, držet po svém vítězství v palestinských volbách více než rok příměří a zastavil sebevražedné atentáty. Nabídl dříve Izraeli desetiletý smír (hudna) a na oplátku po něm žádal, aby přistoupil na rezoluci RB OSN, která požaduje, aby se stáhl za hranice dobyté v roce 1967; tedy požadavek, který po několik desetiletí podporuje mezinárodní konsenzus, vyjma Spojených států a Izraele. Minulý měsíc Hamas ústy svého mluvčího opakovaně nabídl Izraeli navázání diplomatického styku, a to s otevřenou podporou několika desítek izraelských intelektuálů. Ovšem – bez úspěchu. Pravidla jsou jasná. Hamas musí bezpodmínečně uznat existenci Izraele (v současných hranicích, včetně cca 55% Západního břehu, který podle rozhodnutí OSN celý patří Palestincům), odvolat násilí (tedy i legitimní odpor, na nějž mají podle mezinárodního práva okupovaní nárok), uznat úmluvy, uzavřené mezi Izraelem a OOP (tedy nevýhodné drobty v podobě kvazi-suverenity Palestinské samosprávy atd). 

Zkusme si představit, že by po nás SSSR po srpnu 1968 žádal, abychom uznali jeho existenci, tedy včetně jeho práva na okupaci ČSSR.

Reklama

Můžeme vznést námitku, že při zrodu státu Izrael stály teroristické skupiny Stern a Irgun, jejichž aktivními členy byli dva pozdější izraelští premiéři Yitzak Shamir a Menachem Begin. Begin dokonce získal Nobelovu cenu za mír. Kdo by si vzpomněl na atentát v hotelu krále Davida v Jeruzalémě, kde zemřelo téměř sto civilistů, v němž měl prsty sám Begin? Proč tedy upírat Hamasu jeho ochotu řešit bolavý spor? Nezapomeňme, že si Hamas širokou podporu mezi Palestinci získal svými sociálními a edukačními programy, což bývá západními médii účelově ignorováno. Argumentovat, že Hamas ve své Chartě z roku 1988 píše o likvidaci Izraele je pouhým mlžením ve světle jeho vstřícných a nutno říct, že neopětovaných kroků.          

Proč není zdůrazňována neochota Izraele a USA uznat Palestincům právo na sebeurčení, sabotáž a ignorace desítek rezolucí RB OSN nebo návrhů Ligy arabských států? Jak je možné, že může Izrael ilegálně vlastnit několi set jaderných zbraní, beztrestně bombardovat Sýrii, zaútočit na Libanon a během měsíce zde zabít přibližně tolik lidí jako Hamas a Hizballáh v průběhu dvou desetiletí jejich existence? Tyto agrese bývají líčeny jako nutná obrana židovského státu před útoky extrémistů a jejich donorů. Ovšem – násilné akce Hamasu a Hizballáhu nejsou košer, avšak operace izraelské armády jako "Letní deště" loni v Gaze, poté co byl Hamasem zajat jeden vojín, a tzv. 2. libanonská válka, po zabití a vzetí do zajetí několika izraelských vojáků Hizballáhem, vyústily v ohromné humanitární tragédie, z nichž se Gaza ani jižní Libanon dosud plně nevzpamatovaly. Den před zajetím Gilada Šalita byli izraelským komandem uneseni dva civilisté, kteří beze stopy zmizeli kdesi v izraelském vězeňském systému. Zabití a zajetí izraelských vojáků v druhém případě předcházely beztrestné únosy několika stovek libanonských občanů za tiché mlčenlivosti západních médií.  

Která české média analyzovala činnost izraelské lobby ve Spojených státech, která má enormní vliv na vládu i Kongres při realizaci jednostranné a destruktivní politiky Izraele v horkém regionu? Kdo zde slyšel o akademickém džihádu Lobby proti americkým intelektuálům a vědcům, kritickým vůči Izraeli? Tento týden se mělo konat mezinárodní sympozium na téma "Izrael/Palestina:řešení tkví v jednom státě" pořádané věhlasnou Oxfordskou unií. Izraelská lobby zahájila dezinformační kampaň v médiích tvrdíc, že jsou na konferenci pozváni "antisemité a extrémisti", mezi jinými například renomovaný profesor Norman Finkelstein. Nakonec ve své fanatické a nenávistné kampani uspěla a konference se neuskutečnila. Izraelská lobby také účelově zveličuje hrozbu "íránského jaderného programu" a vůbec hrozbu Íránu samotné existenci státu Izrael, přestože žije v Íránu více než 20 tisíc obyvatel židovského původu, kteří mají svého zástupce v íránském parlamentu a nejsou rozhodně vystaveni takové perzekuci jako Palestinci na okupovaných územích, ani v Izraeli. Íránští židé také odmítli návrh izraelské vlády, jež jim nabízela transfer do Izraele a občanství.

Cesta k míru v Bagdádu vede přes Jeruzalém. To platí i o dalších neklidných oblastech Blízkého a Středního východu. Nebude-li vyřešen izraelsko-palestinský konflikt, klid zde nemá šanci na přežití. A to platí v podstatě pro celý svět.