Včera jsme mohli být svědky toho, jak se tvoří kult osobnosti ve 21. století. I včerejší speciální relace ČT přispěla svoji troškou do mediálního mlýna. Optimistické a mírně skeptické komentáře v rámci mainstreamových mantinelů pronášela taková esa naší publicistiky jako Ota Ulč z Neviditelného psa nebo Erik Best, americký žurnalista žijící v Česku. Došlo také na lehce nostalgické ohlédnutí za érou George W. Bushe. Škoda jen, že se nikdo nezmínil o tom, že tento muž po sobě zanechal více než milion mrtvých v Iráku a další desetitisíce v Afghánistánu, Palestině, Somálsku, Haiti, Kolumbii i jinde. Exaltované komentáře o Obamově nástupu na trůn ignorují skutečnost, že novopečený prezident kandiduje na válečného zločince; již jen jeho rozhodnutí prodloužit iráckou mizérii o další tři roky je toho pádným důkazem. No nic. Euforii brzy vystřídá trpké zklamání a karavana potáhne dál…
