Mnohem horší je to ve světě. Takzvaní piráti působící v mořských vodách okolo Afrického rohu před několika dny zajali saúdskoarabský tanker, který vezl ropu za 100 milionů dolarů. Sdělovací prostředky samozřejmě tento akt ostře odsoudily, stejně jako únosce, kteří mají tu drzost žádat výkupné dosahující výše jedné čtvrtiny této částky. Ano, jde o naši ropu, tak se zajímáme a pirátství se uvelebilo na otvírácích prestižních periodik. Nikdo se ale moc nezaobírá tím, že Saúdská Arábie je esencí nejzvlčilejšího islámského fundamentalismu – feudální tyranií, jež vyprodukovala většinu teroristů z 11/9. Ani cynickým faktem, že kolem zbídačené země rolují stamiliony dolarů na bohatý Sever, zatímco Somálci hladoví.
Utrpení Somálců se na stránky novin dostalo jen okrajově, mimo jakýkoliv kontext. Oko mezinárodního společenství nahlédlo do této země v 1. polovině 90. let, kdy zde byly desetitisíce lidí odsouzeny k pomalé smrti hladem. Bush I. se snažil hladovějícím poskytnout humanitární pomoc, avšak situace se brzy zkomplikovala natolik, že jeho nástupce zdědil tvrdý oříšek. Prezident Bush měl co napravovat, neboť jednou z hlavních příčin hladomoru byla politika amerického satrapy v Mogadišu Siada Barreho, původně zapáleného marx-leninisty a vazala Moskvy. Ten, podle organizace Africa Watch, nechal počínaje rokem 1988 vzdušným bombardováním, dělostřeleckou palbou a popravami zavraždit cca 50.000 "kontrarevolucionářů" (1). Tváří v tvář domácímu rozhořčení v roce 1995 Clinton stáhl vojenské jednotky ze Somálska. Clintonova humanitární intervence za sebou podle odhadů CIA zanechala 7 až 10.000 mrtvol (2).
V létě 2006 se Západ opět začal o Somálsko zajímat v souvislosti s nezávislým kurzem vlády islámských soudů (ICU), které se až na výjimky podařilo zemi sjednotit a výrazně omezit varlordské bojůvky. Někteří představitelé OSN uvedli, že " země byla během krátkého období vlády islámských soudů v lepším stavu, než o rok později, po americko-etiopské invazi, která nastolila tzv. přechodnou federální vládu (TFG)" (3). Podle Elmanovy mírové a lidskoprávní organizace invaze usmrtila téměř 10.000 civilistů a vyhnala z domovů skoro dva miliony obyvatel Mogadiša, a to za mediálního pianissima (4). Organizace pro zemědělství a výživu (FAO) v červenci tohoto roku uvedla: 35% populace (2.6 milionů lidí) je závislých na potravinové pomoci a 850.000 lidí muselo tento rok Mogadišo opustit (5). Celosvětový růst cen potravin, nepříznivé ekologické podmínky a zlo rozdmýchané etiopským vpádem ze země učinily pro podvyživené somálské děti nejhorší místo na planetě.
Pirátství 21. století a ukradené tankery se ale na stránkách a obrazovkách médií vyjímají atraktivněji.
Další mediální kulišárna, která mne pobavila a rozlítostnila zároveň, spočívala v reakci českých publicistů a politiků na ruskou odvetu proti Gruzii. Ač nejsem přívrženec kremelské autoritativní vlády a odsuzuji řadu jejích kroků, nemůžu se ubránit rozčarování nad tím, jak se to vše vlastně vykreslilo. Fanatický komunistobijce senátor Štětina byl, pokud se pamatuji, prvním, kdo z místa konfliktu hlásil, že Rusko napadlo Gruzii. Tohoto tvrzení se křečovitě chytla poslankyně Evropského parlamentu Hybášková, jež je stejně tak validním zdrojem jako Štětina. Na světě byl další argument o vzrůstajícím nebezpečí jdoucím z ruského medvěda a klacek pro radaristy. Pozorovatelé z OBSE však dospěli k naprosto opačnému zjištění. Dokonce i americký ambasador v Moskvě John Beyrle "schválil první kroky kremelské vojenské odpovědi jako legitimní, poté co se ruské jednotky ocitly pod palbou" (6). Ačkoliv není sporu, že ruský odvetný vpád, při němž zemřely tři stovky lidí, nebyl adekvátní, je kupodivu, kolik rusofobů se najednou vyrojilo a ostře tuto zemi napadalo za "agresi" proti státu, jenž byl ve skutečnosti vyzbrojen, financován a trénován Spojenými státy, Izraelem i Českem.
Rusko podle mediálního analytika E.S. Hermanna odpovědělo za 24 hodin po zahájení gruzínského bombardování hlavního města Jižní Osetie Cchinvali, jež vedle civilních obětí zabilo dvacet ruských vojáků (7). Zde nám krásně poslouží příklad 2. libanonské války, kterou před dvěma lety spustila přeshraniční akce Hizballáhu, při níž zabil pár izraelských vojáků a další zajal. Naše sdělovací prostředky, za doprovodu západních fanfár, informovaly o zákeřném Hizballáhu a oprávněné "obranné akci" Izraele, která o život připravila čtyřnásobek lidí ruského vpádu do Gruzie. Agrese světového četníka do Afghánistánu, Iráku a Somálska se uskutečnila, přestože Washington na hranicích nečelil invazi, dejme tomu Afghánistánu, během níž by bylo usmrceno dvacet amerických vojáků. Tady zůstává rozum na holičkách.
Zářným příkladem našeho vnímání lidského příkoří budiž příšerný horor odehrávající se v africkém Kongu. Tato na nerosty plodná země patří k nejbohatším přírodním zdrojům na světě. Vedle diamantů, ropy, mědi se zde nachází 80% světových zásob koltanu, jenž se používá při výrobě našich mobilních telefonů, laptopů, TV obrazovek, mp 3, 4 atd. Zvýšená poptávka po těchto hračičkách koreluje s nárůstem násilí v Kongu. Mezinárodním gigantům jako je Nokia, Motorola nebo Sony participace na zvěrstvech očividně vyhovuje, když podporují místní rebely, kteří mezi sebou bojují. Bez viny nejsou ani západní ropné společnosti jako Chevron, Total Oil nebo Addax Petroleum. V této africké zemi zuří nejhorší konflikt od konce 2. světové války a za oběť mu v průběhu uplynulé dekády padlo 5.4 milionu lidí (8). Většina Konžanů zemřela na následky nemocí a hladovění, vyplývajících z nesnesitelné války.
Jsme zděšeni zločiny páchanými jednotlivci, podobně jako všelijakými uskupeními, jež rozsévají z různých pohnutek teror. Ne však tolik, kdy je násilí legitimizováno vyšším celkem, třeba státem. A jako na potvoru vídáme břímě v oku toho, koho moc neznáme a často ani kořen jeho deviantního konání. Jakmile se ale máme vyjádřit k zločinům produkovaným naším jménem, jsme vesměs hluší a nadmíru shovívaví. Trpíme kolektivní historickou amnézií a autocenzurou, neboť existují takové skutečnosti, na něž se nesmí pomyslet.
(1) http://209.85.129.132/search?q=cache:DOyFVuYWuZcJ:www.unhcr.bg/luise/book_thess/valladares_621_667.pdf+siad+barre+50.000&hl=cs&ct=clnk&cd=2&gl=cz
(2) http://www.medialens.org/alerts/07/070123_memory_hole_lane.php
(3) http://www.medialens.org/alerts/07/070123_memory_hole_lane.php
(4) http://en.wikipedia.org/wiki/War_in_Somalia_(2006%E2%80%93present)
(5) http://ochaonline.un.org/CERFaroundtheWorld/Somalia2008/tabid/4694/language/en-US
/Default.aspx
(6) http://www.debka.com/headline.php?hid=5528
(7) http://blisty.cz/art/43736.html
(8) http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/7202384.stm