Reklama
 
Blog | Daniel Veselý

Lhostejnost a ignorance?

   S údivem listuji českým tiskem a marně hledám alespoň náznak upřímné účasti s utrpením iráckých občanů, čelícím bez oddychu hrůzám, jimiž si naše zkušenost naposledy prošla během nacistické okupace. Před nedávnem vydala humanitární organizace OXFAM výroční zprávu o stavu veřejných statků, úrovně nezaměstnanosti, chudoby a úmrtnosti ve válkou zmítané Mezopotamii. O chmurných datech, statistice a číslech se zmíním níže. Komentáře českých, bohatě vyplácených publicistů se hemží maximálně zavádějící terminologií. Hovoří se o "termínech", "meznících", "chybné strategii", ba dokonce o "zavádění demokracie". Dovolím si tvrdit, že jsou česká média v této souvislosti zahlcena bludy, mýty a lžmi.     

   Podle serveru Just Foreign Policy, který se zaměřuje na dopad americké zahraniční politiky v příslušných regionech, zemřelo v Iráku v souvislosti s anglo-americkou invazí dosud 1.017.086 lidí. Tento údaj vychází z detailních zpráv dvou hlavních zdrojů, jež v Iráku monitorují poinvazní úmrtnost od března roku 2003, tedy z respektovaného lékařského časopisu Lancet a nezávislé organizace Iraq Body Count. Toto astronomické číslo by dle mého soudu mělo apatickou veřejnost vyburcovat alespoň k symbolickému gestu nesouhlasu s politikou americké vlády v kolébce lidstva.

Podle mezinárodního práva je samotná anglo-americká invaze "nejvyšším válečným zločinem",za který během Norimberského tribunálu padaly absolutní tresty. Dále jsou okupační země nebo koalice okupačních zemí zodpovědny za "hospodářský a bezpečnostní chod okupované země".Anglo-americká správa v Iráku nese plnou odpovědnost nejen za katastrofální destrukci veřejných i lidských statků, ale i za sílící sektářské násilí.

Zpráva OXFAM uvádí: osm milionů Iráčanů potřebuje naléhavou zdravotnickou i potravinovou pomoc, tedy třetina populace, 70% Iráčanů nemá adekvátní přístup k pitné vodě, 28% dětí je podvyživeno, 92% procent dětí trpí psychickými poruchami v souvislostech s hrůzami okupace. Dva miliony Iráčanů byly donuceny opustit vlast, další dva miliony, především dětí a žen, lze klasifikovat jako vnitřní uprchlíky.

Reklama

A možná řešení této kolosální tragédie? Předevší je nutno zaplatit rozsáhlé odškodné rodinám mrtvých, uprchlíkům, a neodkladně začít s rekonstrukcí zmučené země, již by měl zaplatit hlavní pachatel – Spojené státy. Je třeba zahájit pomalý odsun okupačních jednotek, svěřit bezpečnostní aparát do rukou mezinárodních sil i sousedních arabských zemí,zahájit mediální osvětovou činnost a svěřit ropný průmysl do iráckých rukou, aby oni sami použili výtěžek z ropy ve prospěch své země – a svůj.