Po 33 dnech bojů, více než tisíci mrtvých libanonských civilistů a neznámém počtu zabitých bojovníků z Hizballáhu, 119 izraelských vojáků a 43 izraelských civilistů bylo dosaženo vratkého příměří. Smír mohl být dojednán dříve, kdyby v OSN nebyl blokován americkým vyjednavačem Johnem Boltonem, zatímco obě strany konfliktu kosila smrt. Rezolucí 1701 prosazenou nakonec v OSN bylo rozhodnuto o rozmístnění "mírových jednotek" UNIFIL v jižním Libanonu, jejichž hlavním posláním bylo držet v šachu Hizballáh a odzbrojit několik tisíc jeho přívrženců.
Válka začala 12. července, kdy izraelské letectvo zaútočilo na jih Libanonu těsně poté, kdy byli Hizballáhem zabiti tři izraelští vojáci a dva další zajati. Hizballáh vysílal delší dobu varovné signály izraelským úřadům ohledně výměny svých soukmenovců i obyčejných Libanonců za izraelské vojáky, což zůstalo bez odezvy (Izrael od svého stažení z jižního Libanonu v roce 2000 beztrestně unášel muslimské radikály, ale i libanonské civilisty, jejichž počet se v jeho vězeňském systému pohybuje kolem tří stovek).
Hlavním apologetům izraelského "obranného" úderu šlo v první řadě o eliminaci islámské hrozby samotné existenci Izraele, jež je západními médii konstantně nafukována. Ve skutečnosti byla invaze Izraelem plánovaná dlouho před oním spouštěčem konfliktu, tedy zabitím a zajetím několika jeho vojáků, s pomocí USA, které v době letní války stály takticky v pozadí. Izraelským a americkým plánovačům šlo o likvidaci íránské prodloužené ruky v Libanonu – tedy Hizballáhu, aby se jim uvolnily ruce pro destabilizaci a případnou likvidaci hlavního nepřítele – Íránu (Podobně měla být konfrontována Sýrie útokem na Hamas).
Tento scénář izraelsko-amerických vojenských stratégů byl vypracován kvůli rozdrcení palestinského hnutí odporu před 25 lety, kdy byly rok ostřelovány pozice OOP, která byla po letech neúspěšné teroristické kariéry svolná k diplomatickým jednáním s Izraelem, což pro izraelsko-americké plánovače představovalo větší hrozbu, než otevřený vojenský výpad z její strany. Když OOP na izraelské útoky nereagovala, provedl Izrael brutální invazi do jižního Libanonu, zmasakroval při tom tisíce nevinných starců, žen a dětí, vypudil statisíce bezradných palestinských uprchlíků z provizorní domoviny, a způsobil tak kolosální humanitární tragédii. Následná okupace jižního Libanonu stála další tisíce nevinných libanonských a palestinských životů.
Jablkem sváru izraelsko-libanonské řeže je úrodný pás půdy- Shebaa Farms, jejž si dlouhodobě nárokovala Sýrie, ale nedávno ve shodě s OSN uznala, že by měl být přidělen Libanonu. Hizballáh tak morálně ospravedlňoval svůj odboj proti Izraeli, který Shebaa Farms dlouhé roky okupuje.
Izrael během války tvrdil, že se za každou cenu vyvaruje bombardování civilních oblastí v Libanonu, přestože vysoký počet civilních obětí bombardování hovoří o opaku. Izrael použil nejméně milion tříštivých bomb jen v posledních dnech konfliktu. Tyto bomby zaplavily jih Libanonu, a mnoho jich zůstalo nevybuchlých, po oficiálně vyhlášeném příměří a od konce války mají na svědomí 30 životů a dalších 180 zraněných. Odhady OSN hovoří o třech milionech tříštivých bomb, které Izrael v průběhu bojů svrhl na Libanon. Humanitární organizace klasifikovaly použití těchto zbraní jako válečný zločin.
Izrael během války ospravedlňoval vyšší ztráty na životech Libanonců tvrzením, že se mezi nimi ukrývají militanti z Hizballáhu, přestože humanitární organizace toto nařčení popíraly. Ve skutečnosti si dal Hizballáh velkou práci s výstavbou tunelů a podzemních bunkrů na libanonském venkově, kde schovával svůj zbrojní arzenál, o čemž však izraelské tajné služby nevěděly. Hizballáh měl také velkou podporu mezi obyčejnými Libanonci, která po válce ještě vzrostla; je tedy nepravděpodobné, že by Hizballáh standardně používal lidské štíty. Tato skutečnost byla později potvrzena ve zprávách OSN a probleskla i izraelským tiskem. To ovšem neomlouvá bojovníky z Hizballáhu, že odpalovali rakety s neskrývaným úmyslem zasáhnout civilní objekty v Izraeli, čímž se podle mezinárodního práva dopustili válečných zločinů.
Další z nepříliš známých okolností, jež jsou opomíjeny, pojednává o tom, že 18 ze 43 civilních obětí na izraelské straně tvoří Arabové. Arabská asociace pro lidská práva, působící v Nazaretu, zdokumentovala, že v oblasti, kde žijí izraelští Arabové byly jejich příbytky nechráněné před raketami, odpálenými Hizballáhem, ba více – nacházely se zde izraelské vojenské základny a kontrolní stanoviště. Naproti tomu bylo obyvatelům židovských usedlostí měsíce před začátkem války vojenskými orgány doporučeno, aby si v rámci vlastní bezpečnosti vyrobili protiraketové kryty.
Závěrem lze možno konstatovat, že útok Hizballáhu na izraelské hranici byl vyprovokován izraelskou neochotou přistoupit na výměnu zajatců a také za nevstřícnost vzdát se území Shebaa Farms ve prospěch Libanonu, ježto měl na něj legitimní nárok. Izrael záměrně použil během války tříštivých bomb proti civilní populaci, opakovaně bombardoval libanonskou civilní infrastrukturu, zabil stovky nevinných lidí, i když neměl v rukou důkaz, že se tu bojovníci Hizballáhu ukrývají. Oproti tomu se také Hizballáh opakovanými raketovými údery, jež způsobily smrt desítek izraelských a arabských civilistů, provinil vůči mezinárodnímu právu.