Reklama
 
Blog | Daniel Veselý

Humanitární pohroma v Gaze

   Humanitární krize ochromila Pásmo dříve, než naň bylo uvaleno hospodářské embargo Izraelem, Spojenými státy a EU počátkem roku 2006 po volbách, ve kterých zvítězilo kontroverzní hnutí Hamas. Během 40. leté okupace tohoto nevelkého území Izraelem zde byly vytvořeny jakési dva paralelní světy. Zatímco přibližně sedmi tisícům židovských osadníků bylo umožněno pohybovat se po Gaze bez jakýchkoliv překážek, byla jim přidělena úrodná půda a neomezený přístup k vodě, více než  milionu Palestinců zbyla neúrodná půda, každodenní ponižování na checkpointech, znemožněn volný pohyb kvůli bezpečnostním bariérám. To se výrazně odráželo ve špatně fungující infrastruktuře a nízké úrovni palestinské ekonomiky, přestože nárůst počtu sebevražedných atentátů se projevil až v roce 2000 v souvislosti s intifádou Al Aksá.   

   Nic se nezměnilo po odsunutí židovského obyvatelstva před dvěma roky z Gazy, což bylo v západním tisku vykresleno jako "bolestivá oběť za mír". Většina z těchto osadníků, fundamentálních judaistů byla přestěhována na Západní břeh, ovšem tomu nebylo v médiích věnováno tolik prostoru jako násilnému odsunu těchto z Gazy.

   Gaza získala formální samostatnost, ale ve skutečnosti zůstala v mocenském područí Izraele zvnějšku, který kontroloval její polomrtvou ekonomiku, námořní a mořský prostor. Po volební výhře Hamasu v lednu 2006 byl Izraelem zrušen hraniční přechod Karni, humanitární trasa do Gazy, kam denně přijíždělo 200 plně naložených kamionů s potravinami, léky a jinými životně důležitými komoditami. 

   Vítězství Hamasu vedlo k následné penalizaci palestinských obyvatel mezinárodním společenstvím (Izrael, USA a EU) ekonomickými a diplomatickými sankcemi. Izrael stornoval platy členů Palestinské samosprávy a zabral palestinské daně, to vše v hodnotě stovek milionů dolarů.

Reklama

Sotva dva měsíce na to dobrovolně odstoupil bývalý šéf Světové banky James Wolfenson z funkce zvláštního emisara OSN pro Izrael a Palestinu a odůvodnil svou rezignaci  tím, že bude-li Izrael a ostatní pokračovat v sankčním režimu, bude počátkem roku 2008 žít 74% Palestinců pod hranicí chuboby, tedy za méně než dolar denně. Poukázal na skutečnost, že tato hospodářská klatba uvalená na obyvatele Západního břehu a Gazy (necelé čtyři miliony lidí) je hlavní příčinou ekonomického úpadku.

   Nedostatek jídla, vody a zdravotnického materiálu je v současné době alarmující, jak poukazují zprávy Úřadu pro palestinské uprchlíky při OSN a humanitární organizace OXFAM. Speciální programy Světové zdravotnické organizace umožňují provoz alespoň několika nemocnicím, i když ne zcela dostatečně. 

"Zásoby základních komodit nutných k přežití se povážlivě tenčí, mezi obyvateli Gazy se šíří hladovění a podvýživa, zejména u malých dětí. Je nanejvýš nutné, aby Izrael otevřel hraniční přechod Karni" uvádí mluvčí komise pro mírový proces na Blízkém východě při OSN Michael Williams. Pro neodkladné otevření hraničního přechodu se zasazuje také ředitel humanitární organizace OXFAM Jeremy Hobbs:" Uvěznění Palestinců v Gaze je prostě neakceptovatelné, zastavení pomoci coby politický trest přináší jen obrovské utrpení celé populaci."