Pakliže ekonomové ze Světové banky aplikují tento index, jenž zpřesňuje ekonomickou paritu v daném státě, ukáže se, jaká je zde kupní síla obyvatelstva. Ve skutečnosti to znamená, že předchozí údaje Světové banky o chudobě ve světě jsou zcela zkreslené; tedy, že osoba, jejíž denní příjem podle starých pravidel činí něco kolem jednoho dolaru, ve skutečnosti musí vyjít s dvaceti centy denně.
Světová banka prováděla na přelomu století průzkum v indických domácnostech, kdy bylo zjištěno, že téměř 8O% indické populace přežívá se dvěma dolary denně. Přibližně 800 milionů obyvatel však podle nově aplikovaného PPP indexu živoří s příjmem něco kolem 40 centů denně a méně. 350 milionů z nich, tedy 35% populace, musí vyjít s dvaceti centy a méně na den.
I když podíl chudých v Indii v posledních letech poněkud klesá, tak údaje, již jsem zmínil, nebudou naprosto nepřesné.
Celosvětový trend ale vykazuje, že propast mezi chudými a bohatými se od počátku šedesátých let neustále rozšiřuje, přes "sofistikované" ekonomické fígly, uskutečňované institucemi jako Světová banka, Mezinárodní měnový fond a Světová obchodní organize. Zákon trhu a neomylné makro i mikroekonomické údaje jsou nám neomaleně podsouvány coby nezpochybnitelný zákon, takřka jako nezvratitelný kurz.
Ale politické a ekonomické změny, jimž jsme svědky v Jižní Americe, musely zákonitě nastat, neboť čtvrtstoletí trvající diktatura trhu "volné ruky" zničila desítkám milionům obyvatel životy. A tam, kde panuje extrémní politický a ekonomický útlak, vždy vznikne odpor.