Reklama
 
Blog | Daniel Veselý

Ekonomická politika vyspělých západních zemí a její dopad na Afriku

Období takzvané dekolonizace v afrických zemích se zpravidla datuje do první poloviny 60. let minulého století. Obecně ale získání samostatnosti těmto zemím nepřineslo toužené pluralitní prostředí, svobodu vyjadřování ani rozvíjení sociálního státu, tedy trendy typické pro západní svět. Staré koloniální vazby nebyly plně zpřetrhány a byly v té které zemi pevně nahrazeny politickou a ekonomickou závislostí na bývalých kolonizátorech. Od počátku 80. let minulého století byly v afrických zemích zavedeny tzv. strukturální reformy (SAP) v rámci neoliberálního ekonomického modelu. Ty spočívaly v demontáži nedostatečně vyvinutého sociálního státu, k němuž chtěly jednotlivé země dospět v letech, které následovaly po získání jejich nezávislosti na koloniálních mocnostech. Demokracie byla chápána jako multilaterální systém společně s ekonomikou volného trhu organizovaného především Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a Světovou bankou (SB) a setkala se s mimořádným populárním odporem ale i utrpením, které postihlo hlavně dětskou populaci.



Snaha afrických
zemí po emancipaci, světová hospodářská krize a éra neoliberalismu 

V 60. letech minulého
století existovala v řadě afrických zemích, jež se osamostatnily, šance na
vlastní politický kurz a uspokojivý hospodářský růst. Světová hospodářská krize
v 70. letech, již způsobil ropný šok, ruku v ruce se vzrůstající korupcí a
politickou nestabilitou zasáhla ze všech kontinentů Afriku nejcitlivěji. Podle
údajů Světového ekonomického fóra (WEF) představovali Afričané v 70.
letech 10% chudých na celém světě. V roce 2000 to bylo již 50%. V průběhu
let 1974 až 2000 poklesl průměrný příjem obyvatele Afriky o 200 dolarů (1).

Světová banka
v tíživé situaci na přelomu 70. a 80. let nabídla africkým zemím finanční
půjčku, aby se po ekonomické stránce zotavily a postavily na vlastní nohy. Tato
půjčka byla však podmíněna celou řadou strukturálních úprav (SAP). Neoliberální
politika MMF a SB, jež byla zkraje osmdesátých let minulého století
v afrických zemích implementována prostřednictvím SAP kladla primární
důraz na privatizaci zdravotního, školského a sociálního sektoru dané země.
Dále pak na otevření státní ekonomiky prosté všech regulačních opatření dalším
ekonomickým systémům v rámci světové
hospodářské soutěže. Je nabíledni, že podvyživené hospodářské systémy afrických
nebo latinskoamerických zemí nemohly tváří v tvář vyspělým ekonomikám
Západní Evropy a Severní Ameriky v „soutěži“ obstát. Nositel Nobelovy ceny za
ekonomii a přední obhájce neoliberalismu Gary S. Becker popsal fungování
volného trhu jako „spojené předpoklady maximalizace jednání, tržní rovnováhy,
stabilních preferencí, využívané neúprosně a neústupně“ (2).

Reklama

Konkrétní dopady
neoliberální politiky na africkou populaci

Tato ekonomická
politika představovala během osmdesátých a devadesátých let hlavně
v subsaharské Africe doslovnou apokalypsu, jež krutě postihla veškeré
segmenty tamní populace, zejména děti. Všechny programy prosazované MMF, SB a
sedmi nejvyspělejšími
zeměmi světa (G7), třeba doporučení tzv. Bergovy zprávy, měly výrazně omezit
chudobu a nastartovat ekonomický růst v těchto zemích. Veškerá doporučení a
strukturální opatření prosazovaná zmíněnými institucemi však opět a opět troskotala.

Průměrná délka života
poklesla během let 1995 -1998 v nejméně 31 afrických zemích. Průměrný obyvatel
subsaharské Afriky se může dožít o třicet let méně než jedinec žijící ve
vyspělém světě. Strukturální reformy měly také zbavit africké země dluhů, a to
podporou exportu jejich zboží a přilákáním 
zahraničních investorů. Místo redukce dluhů a ekonomické vzpruhy provázelo
africké hospodářské systémy po dobu dvou dekád zvýšení dluhů o 400% na 230
miliard dolarů na konci tisíciletí. Tato éra byla také svědkem poklesu podílu
afrických zemí na exportu zboží. Přestože úroveň světového exportu v
průběhu 90. letech vzrostla z 3.5 bilionů dolarů na 6.5 bilionů,
podíl Afriky na exportu dramaticky klesl. Ačkoliv investice vyspělých západních
zemí do křehkých afrických ekonomik se během deváté dekády minulého století
zvýšily ze čtyř dolarů na osobu
na jedenáct dolarů na osobu, ke kýžené ekonomické renesanci zde nedošlo. Lze
usoudit, že zahraniční investice se málokdy projevily na správných místech; na
vině jsou lokální vládnoucí elity, rozbujelá korupce i nekončící konflikty,
často podporované západními státy (3). 

Vedle sucha, nemocí
nebo válek představuje tzv. Společná zemědělská politika (CAP) Evropské unie důležitý
faktor, jenž se podílí na ochromování a deformaci ekonomik valné části
afrických států. Tato nerovnovážná opatření, protěžování zemědělských produktů
různými tarify, kvótami a dotacemi oceňují zejména bohatí evropští farmáři,
zatímco plodiny vyprodukované labilními africkými trhy nemají v „konkurenci“
šanci obstát, kupříkladu proto, že přebytkové plodiny z EU tlačí ceny
těchto komodit k zemi. Ekonom Kevin A. Hassett a politolog Robert Shapiro publikovali
v roce 2003 v listu Washington
Post
článek, kde tvrdí, že týž rok bylo na Společenskou zemědělskou
politiku EU vynaloženo 40 miliard eur (4). Ačkoliv se ze samotné EU ozývaly
hlasy, které volaly po výrazných škrtech v CAP, Německo spolu
s Francií tento návrh zamítly, jak v článku autoři dále uvádějí.
Kolem 60% obyvatel subsaharské Afriky živí zemědělství. Praktiky CAP ale
představují zásadní překážku tomu, aby tamní zemědělci mohli produkovat
konkurenceschopné a kvalitní plodiny, pokračují autoři. Implementace CAP
dokonale likviduje schopnost afrického zemědělství, jež postrádá luxusní
dotace, vytvořit finanční, technologické a kapitálové prostředí, což
představuje klíčový předpoklad pro dosažení hospodářského a sociálního pokroku.
Hassett a Shapiro uvádějí, že výsledkem této byrokratické a destruktivní
politiky EU necelých 700 milionů obyvatel subsaharské Afriky musí ročně vyžít
za 320 dolarů a průměrná délka jejich života je méně než 50 let (5). Poradkyně
pro obchodní politiku nevládní organizace OXFAM Blaire Godfreyová na stránkách Independentu před dvěma lety tvrdila
následující: „Dotace v rámci CAP jsou plýtváním, jimiž jsou obohacováni
nejbohatší britští farmáři a vlastníci půdy na úkor milionů nejchudších zemědělců
v Africe i jinde, zatímco zemědělské plodiny z Velké Británie jsou
vnucovány jejich zemím za dumpingové ceny. Britská vláda musí v EU lobovat
za renovaci CAP, aby byl ukončen drastický cyklus nadprodukce a dumpingových
cen.“ (6)  Sociální konsekvence
strukturálních úprav dirigovaných MMF, SB nebo Světovou obchodní organizací
(WTO) včetně zemědělské politiky EU, se ukázaly být navýsost chmurné. Počet
Afričanů žijících za méně než dolar denně se během let politiky volného trhu
v letech 1981 až 2001 zdvojnásobil na 313 milionů lidí, jak uvádí studie
vydaná organizací OXFAM (7).

Úspěchy Dětského
fondu OSN týkající se zlepšování životních podmínek afrických dětí a další
výzvy

„Každý rok umírá
téměř 10 milionů dětí před dovršením pátého roku života; polovina z nich
v Africe,“ konstatuje výkonná ředitelka UNICEF Ann M. Venemanová a dodává,
že je nutné v takto postižených lokalitách vytvořit integrovaná
zdravotnická centra. I když podle Venemannové se v subsaharské Africe
v průběhu 16 let podařilo snížit dětskou úmrtnost, zůstává tento region co
do počtu dětské úmrtnosti nehorší na celé planetě (8). Publikace The State of Africa´s Children 2008,
kterou vydala UNICEF, poskytuje data a analýzy týkající se situace afrických
dětí, nastiňuje nedávné úspěchy a navrhuje konkrétní programy a akce, které
mohou zachránit dětské životy. Ve čtyřech nejméně rozvinutých zemích Afriky –
Eritreji, Etiopii, Malawi a Mosambiku – se od roku 1990 podařilo snížit úmrtnost
dětí do věku pěti let o 40%, úmrtí způsobená spalničkami klesla o 91% za
stejnou dobu, užívání vitamínů se stopovými prvky se navýšilo atd. Zpráva
zdůrazňuje, že je potřebné, aby kontinuita péče probíhala po dobu vývinu dítěte, aby
lépe fungovala interakce domova, školy a nemocnice apod. Autoři zprávy urgují
všechny investory – vlády, nevládní a mezinárodní organizace, občanskou
společnost, aby se společnými silami snažily dále redukovat dětskou úmrtnost
(9).        

Obrovským a
přetrvávajícím problémem afrických zemí je i neustále zuřící epidemie AIDS, jež
si nevybírá a tragicky dopadá na dětskou populaci. Z celkového počtu 34
milionů sirotků žijících v subsaharské Africe bylo v roce 2006 11 milionů
nakažených touto nemocí. Během poslední dekády rapidně narostl počet sirotků,
jejichž rodiče AIDS podlehli a to z 3.5 % na hrůzných 32%.  Dá se předpokládat, že tento tragický trend
do budoucna bude pokračovat a zákeřná choroba se bude nemilosrdně rozšiřovat,
ničit lokální ekonomiky a prohlubovat chudobu v regionu obecně. Celá
dětská populace v oblasti je fatálně ohrožena na zdraví, právech a důstojném
životě (10). Šéf Rozvojového programu při OSN Nicholas Gouede, hlavní poradkyně
ohledně HIV/AIDS při UNICEF Liza Barrie a zvláštní vyslanec pro boj
s HIV/AID Africe Stephen Lewis i další odborníci konstatují: „Je potřeba
mobilizovat národní strategie, aby posílily vládní, komunitní a rodinné
kapacity, a zdvojnásobit tak spolupráci na mezinárodní úrovni, abychom
odvrátili hrozbu globální kalamity. Bojujeme, abychom rovněž nalezli
smysluplnou odpověď ve spojení podobných aktivit, které se v řadě
vyspělých zemí rozvíjejí  a jež  nemají komplexní zastřešení. Do té doby budou
miliony dětí silně traumatizované, okradené nejen o své rodiče, ale i své
dětství a budoucnost“ (11).   

Podle zpravodajské agentury
Inter Press Service (IPS) nepřikládá Evropská unie velký význam finančním
dotacím do primárního vzdělávání chudých zemí. Studie OSN dále poukazují na
fakt, že kolem 38 milionů dětí školního věku v subsaharské Africe
nenavštěvuje školu. A to z prostého důvodu – rodiče těchto dětí si tento
luxus nemohou dovolit (12). IPS také tvrdí, že finanční pomoc Evropské komise
nejméně vyvinutým zemím klesla z 34% veškeré rozvojové pomoci z fondů
EU v roce 2000 na 27% v roce 2006. „ I když nejde zrovna o velký úspěch,
je potřeba, aby byly dotace, které má Evropská komise k dispozici, správně
využívány. Obáváme se ale, že zdravotní a školské sektory jsou stále opomíjené,
protože pro investory nejsou dostatečně sexy,“ říká Vagn Berthelsen ze spolku
nevládních organizací Alliance2015 (13).   

Údaje OSN o počtu
podvyživených dětí  během let 2000 až
2006 ale vnášejí do smutné statistiky trochu optimismu. Díky pomoci vynaložené
na boj s chudobou se podařilo snížit podvýživu dětí globálně z 33% na
26 %. I tak podle OSN zůstává na světě 140 milionů dětí trpících podvýživou,
zvláště pak v zemích subsaharské Afriky

Dopady potravinové
a  finanční krize na africký kontinent

Světová banka letos
vydala zprávu, ve které odhadla, že velká potravinová krize, již provázely rostoucí
ceny potravin, uvrhne 100 milionů lidí do ještě větší chudoby (14).
Signifikantní část těchto nebožáků žije v Africe, v zemích, které již
dlouhá léta bojují s chronickou podvýživou, hladem a dětskou úmrtností.
Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) tento rok konstatovala,
že 20 z celkově 36 zemí nejvážněji postižených krizí tvoří africké země,
zejména Lesotho, Somálsko, Svazijsko, Zimbabwe nebo Sierra Leone (15). Pokud se
podle odborníků z FAO nenalezne způsob, který by zastavil růst cen
potravin, je velice pravděpodobné, že prudce vzroste dětská úmrtnost, a stejně
tak i úmrtnost dospělé populace, hlavně následkem různých infekčních chorob.
Účastníci panelové diskuse na téma Africký
rozvoj: Sliby a výhledy
letos apelovali
na mezinárodní společenství, aby poskytlo potravinovou pomoc ve výši 750
milionů dolarů nejhůře postiženým zemím a regionům prostřednictvím Světového
potravinového programu (WFP). Potravinová pomoc by neměla být časově omezená,
vždyť ceny potravin stoupaly v průběhu několika posledních let. Vyspělé západní
státy by podle účastníků konference měly rázně přehodnotit produkci biopaliv,
která doslova ukrajuje z krajíce potřebným. V dlouhodobém termínu je
také nutné stimulovat lokální trhy jednotlivých afrických zemí a zvýšit tamější
zemědělskou produktivitu. „Musíme okamžitě implementovat adresná řešení krize a
udržovat dlouhodobé a koncentrované úsilí, aby se transformovaly slabé
zemědělské trhy, zvýšila jejich produktivita a udržitelnost, a skončila tak
chudoba a hlad,“ prohlásil na konferenci bývalý generální tajemník OSN Kofi
Annan (16).  

Finanční krize
přirozeně negativně ovlivnila i africké hospodářské systémy. Africký reportér a
editor Snowsel Ano-Ebie se na konci listopadu k tomuto žhavému problému vyjádřil
takto: „Nezaměstnanost nabude astronomických rozměrů a mnoho dalších rodin se
ocitne v ďábelském kruhu chudoby. Programy MMF a SB selhaly
v největší ekonomice světa – Spojených státech, a ta musela být stimulována
státní finanční injekcí. Je tedy velice nepravděpodobné, že by africké vlády
pokračovaly v destruktivním kurzu naordinovaným MMF a SB. Bohaté země mají
vlastní ekonomické problémy a nedá se očekávat, že by se zvlášť věnovaly státům
v Africe. Abych byl upřímný; zatímco Afrika nemá žádný dopad na finanční
krizi, krize má obrovský dopad na Afriku (17).“

Zdroje:

(1)  http://en.wikipedia.org/wiki/Economy_of_Africa

(2)  Becker, Gary S. 1976. The Economic Approach
to Human Behavior.
Chicago: The University of Chicago Press.                                                  

(3)  African Agenda 2000, UNCTAD-on-line 2002. http://stats.unctad.org

(4)  http://www.globalpolicy.org/socecon/ffd/2003/0623cap.htm

(5)  http://www.globalpolicy.org/socecon/ffd/2003/0623cap.htm

(6)  http://www.independent.co.uk/news/world/politics/eu-subsidies-deny-africas-farmers-of-their-livelihood-478419.html

(7)  http://www.oxfam.org.uk/resources/papers/downloads/trade_report.pdf

(8)  http://www.crin.org/resources/infodetail.asp?id=17402

(9)  http://www.unicef.org/publications/files/SOAC_2008_EN.pdf

(10)  http://www.un.org/events/tenstories/06/story.asp?storyID=400

(11)  http://www.un.org/events/tenstories/06/story.asp?storyID=400

(12)  http://www.alliance2015.org/fileadmin/user_upload/IPS_Brussels_on_2015-Watch_Sept_17th.doc.

(13)  http://www.alliance2015.org/fileadmin/user_upload/IPS_Brussels_on_2015-Watch_Sept_17th.doc.

(14)  http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/NEWS/0,,contentMDK:21729143~pagePK:64257043~piPK:437376~theSitePK:4607,00.html

(15)  http://www.who.int/countries/nga/reports/foodcrisis.pdf

(16)  http://www.who.int/countries/nga/reports/foodcrisis.pdf

(17)  http://www.africanews.com/site/list_messages/21761